Z historie domu

Vilu si nechal roku 1905 postavit místní podnikatel ve sklářství Wilhelm Stecker v blízkosti nově zbudované textilky firmy Johann Priebsch Erben. Té se pro její zdobnost od počátku přezdívalo Klášter
a byla součástí rozvíjejícího se textilního a sklářského průmyslu, který se na přelomu 18. a 19. století stal hlavním zdrojem obživy místního obyvatelstva.

To se projevilo nejen při budování honosných sídel továrníků, jako byl například první český automobilista Theodor baron von Liebieg nebo "sklářský král" Josef Riedel, ale také při stavbě rodinných domů střední třídy - tedy třeba lékařů, právníků nebo vedoucích pracovníků továren.

Mezi ně patřil i Johann Brückner, který vilu roku 1910 koupil. Následně přešla na jeho syna Ottu Brücknera, a poté na paní Marii Bartel.

Jak v době Rakousko-Uherské monarchie, tak za první republiky, se velká část zdejšího obyvatelstva hlásila k německé národnosti. Proto bylo na základě Mnichovské dohody Tanvaldsko, jako nedílná součást Sudet, přičleněno k Německé říši.

Po skončení druhé světové války byl region silně poznamenán odsunem německého obyvatelstva
a opuštěné nemovitosti byly přidělovány zdarma rozhodnutím osidlovacího úřadu. To byl i osud našeho domu.

Ačkoli mnoho zdejších hodnotných domů bylo v následujících desetiletích komunistické totality opuštěno, nebo se vinou chybějící údržby rozpadlo, tato vila měla více štěstí. Byla průběžně udržována a téměř nebyla postižena necitlivými či nevratnými zásahy.

Mezi lety 2020 až 2021 byla provedena celková rekonstrukce domu. Kvůli střeše, která je členitá
a připomíná malé lovecké sídlo, dostal přezdívku Zámeček. Přestože jsou ve vile k dispozici veškeré vymoženosti současné doby, bylo dbáno na to, aby hosté mohli zažít i atmosféru starých časů - ducha doby významné osobnosti Pojizeří Jaroslava Cimrmana:

"kdy se tančil vídeňský valčík, kdy se lidé učili létat a telefonovat,
kdy se tlačili u pokladen prvních kinematografů."